Josef Hesse

Narozen v Nemyšli dne 9. dubna 1780. Zemřel 24. dubna 1852 v Přibyslavi.

Z přibyslavské kroniky:  Dne 24.srpna 1852 zemřel „jeden z těch nejprvnějších, měšťan a pan Josef Hesse“. Završil se zde život přibyslavského podnikatele, jehož památku dodnes připomíná jméno osady Hesov, kterou o století později proslavila mlékárna Pribina.

Stavitel Hesse koupil roku 1838 obecní cihelnu s pastvinou, „kde se v Kytlovu neb u studánky říkalo“. V místě postavil velkou cihelnu, kolonii domků, kantýnu a také svoji vilu.Později ještě odkoupil od přibyslavské obce pole nazývané Na zadním Keništi, nebo Na zadní Jenči. Na pozemcích zřídil dvůr a škrobárnu. Nově založená ves se jmenovala Schönbrunn, přeloženo Krásná studně, podle místního názvu U studánky. Dne 12. května 1850 byla vesnice vysvěcena a pokřtěna podle svého zakladatele na Hesov.

Jindřich Waldes  (zdroj wikipedie)

Narozen 1876 v Nemyšli. Zemřel v květnu 1941 v Havaně (přesné datum úmrtí není známo). Byl významným podnikatelem, českým vlastencem a mecenášem umění.

Waldes Koh-i-noor patentky pro německý trh

Otec Jindřicha, Karel Waldes, měl hospodu a malý krámek s galanterním zbožím v Nemyšli u Tábora. Jindřich se měl vyučit v obchodu s peřím, ale učení nedokončil, protože získal místo úředníka u firmy Eduard Lokesch a syn v Praze, která vyráběla módní a manžetové knoflíky. Pro svou znalost jazyků se stal obchodním zástupcem firmy a byly mu svěřovány obchodní cesty po Evropě, Asii i Africe.

V roce 1902 spolu s mechanikem Hynkem Pucem (1856-1938) odešel z firmy a založil vlastní společnost Waldes a spol. Hynek Puc o rok později sestrojil převratný vynález - zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků (patentek), který nahradil práci až deseti zručných dělníků. Výroba se rychle rozrůstala a Puc vyráběl další stroje. Waldesova značka, Miss KIN, vznikla na lodi plující roku 1912 do USA kde potkal slečnu Elisabeth Coyens která si vložila do oka Waldesovu patentku. František Kupka namaloval Miss KIN v olejových barvách a Vojtěch Preissig zhotovil graficky firemní logo. Další používané značky byly Otello a Koh-i-noor.

Waldes Koh-i-noor s hlavní výrobou v Praze-Vršovicích, kam se přesunul v roce 1907, se za třicet let vypracoval na velký koncern, vyrábějící všechny druhy kovové galanterie s pobočnými závody ve Varšavě (1908), Drážďanech, Paříži (1911), Vídni (1920), Barceloně (1928) a v New Yorku. Domácí konkurenci, firmu Lokesch, koupil již v roce 1909.

V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen gestapem a dva roky vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1941 ho jeho rodina, kterou Jindřich nechal emigrovat do USA před válkou (on sám z vlasteneckých důvodů se rozhodl zůstat v Československu), z nacistického vězení vyplatila za osm milionů korun. Waldes však nepřežil dlouhou plavbu a za nevyjasněných okolností v květnu 1941 zemřel v kubánské Havaně kde loď zakotvila během cesty.

Sběratel a mecenáš

Jindřich Waldes byl kromě podnikání také velkým sběratelem umění. Roku 1918 založil vlastní muzeum knoflíků a dalších spínadel s více než sedmdesáti tisíci exponáty. Měl zde i unikátní soubor středověkých spinadel nalezený na Karlštejně. Bylo zrušeno teprve v roce 1947, když sbírku získalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Později její část získalo Muzeum skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou

Vedle knoflíků Waldes také sbíral obrazy, zejména plátna svého přítele, malíře Františka Kupky. Část této sbírky byla navrácena z Národní galerie dědicům žijících ve Spojených státech po restitučním řízení.

Byl také mecenášem umění, Vojtěchu Preissigovi pomohl vybudovat moderní grafickou dílnu a vydat řadu jeho knih.