Celkem: 52247
Za měsíc: 312
Za týden: 312
Dnes: 10
Dnes je:
Sobota 04. září 2010
Svátek slaví:
Jindřiška
Jak se Vám líbí nový vzhled stránek?
O obci

Volby říjen 2010 - zapisovatel OVK

Přílohy k článku
Jméno souboruPopisVelikost
Volby říjen 2010 - zapisovatel.doc21kB
Platný od: 03. 09. 2010
Aktualizován: 03. 09. 2010

Vítejte v Nemyšli

Obec Nemyšl se nachází severně od Tábora na hranici jižních a středních Čech v oblasti zvané Česká Sibiř.
 
Obec s rozšířenou působností: Tábor
Kraj:  Jihočeský
NUTS:  Jihozápad
Počet částí obce:   8 -Dědice, Dědičky, Hoštice, Nemyšl, Prudice , Úlehle, Úraz, Záhoříčko
Počet katastrálních území:   4 -Dědice u Nemyšle, Hoštice u Nemyšle, Prudice, Nemyšl
Počet obyvatel:   280 (k 1.1.2008)
Rozloha:  1 420 ha (14,20 km2)
Hustota obyvatel:   20 obyvatel na km2
Průměrný věk:   37 let (k 1.1.2008)
Adresa:   OÚ Nemyšl čp. 30, 391 43 Mladá Vožice, Tel/fax: 381 286 217
Právní statut:  obec
Platný od: 14. 07. 2010
Aktualizován: 06. 08. 2010

Z historie místních částí obce

 

 

DĚDICE
O starobylosti této vsi svědčí, že již ve 14. století zde bylo vladycké sídlo. První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1318, kdy jakýsi Řím z Dědic byl Vilémem z Vožice volán k zemskému soudu, protože mu se svým společníkem způsobil nějakou škodu. Roku 1414 se zde uvádí Štěpán z Dědic, roku 1386 jeho jmenovec a bratři Protiva a Petr z Dědic. Nějakou odúmrť si zde v roce 1437 na císaři vyprosil Bohuslav Mistrovský z Nemyšle. Císař Zikmund mu tehdy vyhověl. Kromě několika stavení, na která si dělal právo Lev z Vodice, byly v Dědicích v 15. století dva vladycké rody, které držely dvory. Na jednom seděl Fricek z Dědic, připomínaný roku 1450 a na druhém Bušek z Dědic či Těmic, syn Jana Těmína, zmiňovaný 1433. Jestli-že na začátku 15. století k Těmicím přináležela pouze část vsi, kterou držel Bohuslav Těmín z Těmic, v roce 1587 k Těmicím již patřila celá ves Dědice i s krčmou. Od roku 1597 přes šedesát let Dědice přináležely k Vitanovicím. Pak je ještě s dalším zbožím dostala od svého otce Eva Františka, která se provdala za Kryštofa Karla Voračického z Paběnic. Z rukou tohoto rodu se ves dostala prodejem v roce 1682 a přešla do držení Marie Sabiny Svertsové z Reissu, která statek Těmice i s Dědicemi prodala Františku Ferdinandu z Kuenburka, který je roku 1691 připojil ke svému mladovožickému panství
V 15. století jmenují se tu dva dvory
 U Dědic byla nalezena neolitická sekera ze šedozelené břidlice. Je uložena v táborském muzeu .
 Sídla obceSídla obce
 
DĚDIČKY
            O vsi není starších zpráv. Je domněnka, že byla založena až po husitských válkách a to dědičným pachtem, který po smrti Mareše z Dědic roku 1437 císař Zikmund daroval Bohuslavu z Nemyšle. V roce 1506 část příslušela k Nemyšli a od roku 1564 již celá ves. Od té doby sdílela také její osudy.V roce 1731 se zde připomínají grunty Babákův a Bartůňkův.
Sídla obce Sídla obce
HOŠTICE
Zakladatelem této staré vsi asi byl praotec rodu Lotosů z Hoštice a Lazice.Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan tu byl původní kostel vystavěn již v roce 937, což by znamenalo,že byl pouze o dvaačtyřicet let mladší než nejstarší kostelní stavba u nás.O tomto Hájkově tvrzení lze ale pochybovat,protože kostel svým prebytoriem postaveným bez základů, jen tak „na drně“ ukazuje, že stavba pochází ze 14.st.To, že se jedná o staré sídlo dokládá slovanské pohřebiště v lese Větrnici, kde na přelomu tohoto století p.František Teplý nalezl zbytky velké popelnice. Přibližně ve stejné době se přišlo na velice pevnou zeď, 75 cm širokou a přes čtrnáct kroků dlouhou. V Hoštici roku 1360 seděl Vilém z Újezda, který byl několik let purkrabím na Poděhusich. Když v roce 1406 daroval hoštickému faráři plat a dvůr, aby mohl držet druhého kněze, nazýval se již seděním na Kozí. Ves drželi vladykové z Nemyšle. Hoštice s touho vsí také sdílely zpravidla své osudy.Praotec rodu Mistrovských z Nemyšle – Litvín se poprvé připomíná roku 1373. Z jeho šesti synů pět připojilo své pečeni ke stížnému listu proti upálení mistra Jana Husa. Vladykové ale nevládli celou vsí.V Hošticích byly drobné statečky, v nichž vznikalo svobodnictví, které tu nepřetržitě trvalo až do roku 1848.
Farní kostel Neposkvrněného početí P.Marie, vystavěný dle Hájka r.937,je ze 14. stol. Roku 1750 23. dubna vyhořel, následného roku byl znova od základu vystavěn a roku 1852 od hraběte Bedřicha Deyma opraven a rozšířen boční lodí. Opětně opraven byl péčí faráře Františka Teplého roku 1905.  Ve zdi kostelní je zasazen je náhrobek Terezie Johany Millesimové rozené Hrobnické (1723) s nečitelným nápisem. Na věži jsou zvony „Václav“ a „Barbora“ z roku 1750 ulité Jiřím Kollerem v cihelně v Nemyšli.
 Naproti kostelu stojí farní dům z roku 1722. Chovají se v něm matriky od roku 1683.
   Škola původně bývala  (v letech 1743 – 1834) za statkem čp.17, nato vystavěna byla roku 1834 nová budova na místě bývalé pastoušky, roku 1896 rozšířená.

   U lesa Lipiny (podle zprávy Josefa Švehly ve Věstníku jihočeských muzeí ) vykopáno bylo několik zbytků zdí, tvořících obdélník (8 a 15 kroků). V okolí a na sousedním poli nalezeny byly středověké střepy, cihly, kus kachle a jiné. I v lesíku vedle pole k severu a východu  „pozorovati  je možno  několik spálenišť“. Jméno této zaniklé vsi není známo. Tradice praví, že tu stál hrad s kostelem – původní Hoštice.

Sídla obceSídla obce

NEMYŠL
           Tvrz v Nemyšli kdysi stávala na místě dnešního zámku.Ves je původním sídlem hrabat Mitrovských z Nemyšle, kteří měli v erbu červený štít a v něm kůl stříbrné barvy,v klenotu pak červenostříbrné rohy střídavých barev a na každém rohu šest per.
 

Tvrz Nemyšl se poprvé uvádí v roce 1373 jako majetek Litvína z Nemyšle. Ves a dalších osm vesnic zdědil v roce 1506 Bohuslav Mistrovský.Po jeho smrti v roce 1545 převzal tvrz a část zámku jeho syn Vilém a druhý díl jeho matka Kuňka.Když se po devíti letech znovu provdala, připsala svůj podíl synu Vilémovi, který ještě v témže roce prodal tvrz, dvůr poplužný, pivovar, náchlební mlýn,štěpnici a chmelnici se vsí Ludmile Kapounové ze Sedčic.
   V roce 1571 byl již na Nemyšli nový pán – Adam Přebor z Radejšína, a když se po jeho smrti vdova znovu provdala za Bohuslava Těmína z Těmic, v roce 1578 společně tvrz i s příslušenstvím prodali Elišce z Lobkovic.Ta pak nově získaný statek poskytla svému manželu Jiříkovi z Talnberka. Její syn Fridrich spojil zdejší panství se svým vlašimským, a k tomu navíc přikoupil Sudoměřice.Jeho syn pak dokoupil Záhoříčko a Nemyšl prodal Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu,profesoru pražské lékařské univerzity. Ten poněkud zanedbané nemyšlenské sídlo dal nákladně opravit a rozšířit v barokním slohu. Když zemřel, jeho manželka Terezie Franchimontová, rozená Hrobnická z Hrobnic, roku 1719 prodala Nemyšl svému druhému manželovi, hraběti Bernardu Caretto-Millesomo, v jehož rodu Nemyšl zůstala až do roku 1765. Tehdy panství koupil Josef Curt z Mohenbachu. Nový majitel nebyl dobrý hospodář, a tak pro jeho velké dluhy byl statek za devatenáct let prodán v dražbě Josefu Poulinovi z Grässeru. Od něho koupila Nemyšl hraběnka Viktorie Golčová, rozená Deymová ze Stříteže a celé panství Nemyšl odkázala svému bratru hraběti Václavu Kazimíru Deymovi ze Stříteže. Ten v roce 1822 dal zámek přestavět a rozšířit v empirovém slohu. Deymové pak v Nemyšli žili až do konce světové války.
      Zámek ve slohu renesančním,původně tvrz, obklopený anglickým parkem,přestavován byl v 17.století, kdy byla dřevěná část vystavena z kamene, dole zařízená klenutá síň a předsíň, nahoře dvě světnice a dvě komory, nad nimi obilnice.Následujícího roku shozena část proti rybníku a vystavěna světnice a komora z kamene. Zvlášť rozšířen byl zámek  v 19. století za hraběte Ferdinanda Deyma.
   
V DATECH
1373 – Synové Litvína z Nemyšle Litvín, Beneš, Bohuslav, Ondřej, Volkéř a Jindřich darovali roku 1390 plat 1,5 kopy na lidech v Nemyšli  faráři hoštickému, aby  na modlitbách vzpomínal dobrých přátel Bohunka z Mitrovic a Onše z Ourazu.
1415 – Bohuslav z Nemyšle podepsal jako příznivec Husův list zaslaný do Kostnice.
1506 – statek zdědil Jan t Nemyšle a po něm zde vládl Vilém Kosoř z Malovic, který tvrz opravil nákladem 500kop
1564 – prodal Nemyšl s poplužním dvorem, pivovarem, náchlebným mlýnem, štěpnicemi a chmelnicí a celo vsí Ludmile Kapounové ze Sedčic
1571 – dalším pánem Nemyšle se stává AdamPřebor z Radejšína.Jeho vdova se provdala za Bohuslava Těmína z Těmic.
1578 – prodali tvrz Elišce z Lobkovic
1624 – zde vládl její syn Fridrych a ten spojil zdejší panství se svým panstvím vlašimským a přikoupil Sudoměřice. Jeho syn přikoupil Záhoříčko.
1622 – Nemyšl prodána Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu, který opravil zdejší zámek  a statek přikupováním rozšířil
1719 – prodala jeho manželka Terezie Johana Hrobnická z Hrobnic Nemyšl  hraběti Bernardu z Caretto-Millesimo
1724 – vládl na Nemyšli jeho syn František Václav
1761 – další potomek Ferdinand
1765 – Nemyšl prodána Josefu Curtovi z Mohrenbachu
1784 – byla Nemyšl prodána v dražbě pro velké dluhy posledního majitele.Novým majitelem se stal Josef Paulin z Grässeru
1791 – koupila Nemyšl Viktorie hraběnka Golčová (za svobodna Deymová)
1822 – zdědil Nemyšl Jan Kazimír hrabě Deym ze Stříteže
 Sídla obce
 
 
PRUDICE

     PRUDICEvětve starého českého vladyckého rodu Špeltů z Prudic a Janovic, který byl stejného rodu jako Mistrovští z Nemyšle. Z vladyckého rodu Špeltů z Prudic vynikl Jindřich, který u Německého, dnes Havlíčkova Brodu držel ves Krupou. Roku 1516 se stal v Litomyšli hejtmanem. Zemřel v roce 1547, když předtím pochoval své dva syny – Jana a Václava. Jan Špetle z Prudic byl roku 1502 přijat od nejvyššího purkrabího Jana z Janovic a syna erbovního strýce a od té doby se pak psal z Janovic. Koncem 16. století již z této táborské větve rodu Špetlů z Prudic není nikdo uváděn. V roce 1452 zboží Špetlů držel Bohuslav Mistrovský z Nemyšle a po něm Jan z Nemyšle. Ves příslušela k Nemyšli, i když její část až do roku 1517 přináležela k Borotínu. Snad to byla ta část vsi, na které dlouho žili svobodníci Čeňkové, jejichž rod se zde udržel velice dlouho.

     Kdysi zde bylo neopevněné vladycké sídlo. V roce 1873 se připomíná jistý Suda z Prudic, o kterém víme, že držel zboží v Rašovicích a Hlístově. Toto příjmení měli někteří členové vladyckého  rodu z Nemyšle, například Jindřich z Nemyšle a jeho bratr Litvín, kteří se psali z Prudic. Potomci prvních vladyků

pocházeli  

PRUDICE

         Kdysi zde bylo neopevněné vladycké sídlo. V roce 1873 se připomíná jistý Suda z Prudic, o kterém víme, že držel zboží v Rašovicích a Hlístově. Toto příjmení měli někteří členové vladyckého  rodu z Nemyšle, například Jindřich z Nemyšle a jeho bratr Litvín, kteří se psali z Prudic. Potomci prvních vladyků pocházeli z panské 

 Sídla obceSídla obce
 
ÚLEHLE

           Tato vesnice patří k těm, které často měnily svůj název. Ve 14. století se jmenuje Láz a do století 17. změnila název na Újezdec, možná i Újezd. Snad odtud pocházel Chvalata z Újezda připomínaný roku 1318. V roce 1381 obdržel odúmrť v Jezdci Hynek z Velimovic, již roku 1384 toto zboží prodal manželům Marešovi a Zdeňce z Mutic.V roce 1383 prodal také druhou úmrť v obci Janovi z Ústí. Koncem 14. století ves náležela vladykům z Nemyšle. Roku 1403 až 1440 se zde připomíná Jan Šoltys z Újezdce. Když pak došlo k další odúmrtí roku 1465 daroval ji král Jiří Mikuláši z Nemyšle a z Mitrovic. V roce 1675  zde vyhořel ovčín, který byl opět vystavěn a současně postaveny dvě chalupy.V roce 1654 zde byli jen dva osedlí, v roce 1731 tři.

Sídla obce

 
ÚRAZ
         O vsi nemáme mnoho zpráv, ve kterých dobách se zde dolovalo zlato. Ještě před rokem 1390 žil jakýsi Oneš z Ourazu. Již v roce 1506 ves příslušela k Nemyšli, ale byl to i svobodický dvůr Matěje Vašků. V roce 1731 se zde uvádí tři osedlé grunty.

    Ve 14. století zde bylo vladycké sídlo. Šachta zlatonosného dolu bývala tam, kde je její otvor při ústí cesty od Hoštic do vesnice. Od ústí štoly asi 20-25 kroků je prý ve skále výklenek, kde býval obraz, a odtud vede chodba, jež se asi po 20 metrech rozdvojuje. Zprávy o dolování jsou z roku 1780, kdy tu těžili již hrabě František Josef z Kuenburgu (po něm od roku 1782 hrabě Serényi, a svobodný pán z Mohrenbachu.) Na dvou místech, a to na kopci v lese nad statkem a na horní zahradě a statku nalezeny byly peníze, na onom místě i zlaté, na obou stříbrné.

Sídla obce

 
ZÁHOŘÍČKO
         První připomínka je z roku 1437, kdy je zmínka, že odumřel dvůr po Mikši ze Záhoříčka v Malé Zábořici (dnes Záhoříčko). Později jej držel Václav, syn Mikšíka Poldíka ze Lhoty.Tuto odúmrť daroval král bratřím ze Rzavého. S tím ale nesouhlasí Dobruš a Petr ze Sudoměřic, Purkart a Jan z Palnovic a Věta z Prčice, kteří si na toto zboží dělali nárok. V roce 1460 dosáhli svých požadavků. Do roku 1517 příslušela ves k panství Borotínskému, od kterého byla oddělena pro Alžbětu mladší z Pacova.V 16. a 17. století zde byli svobodníci. Na svobodném dvorci také roku 1545 seděl Jan Šiška z Jamovice, ale jeho synové zchudli a dvůr jim byl prodán. Roku 1589 na něm připomíná Jiřík Holub z Radíče. Pak se v jeho držení vystřídali Kateřina a Františka Ritterovi v roce 1658 dvůr koupil za 850 míšních kop František Vilém z Talberka. Po roce 1675 byl stateček spojen s panstvím Nemyšl. 
 Sídla obce
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Platný od: 19. 04. 2010
Aktualizován: 16. 06. 2010

Mapa stránek Standardní verze Verze pro slabozraké Verze bez stylu Prohlášení o přístupnosti Úvodní stránka Vygeneroval WRS
Spolufinancováno z prostředků Jihočeského kraje v rámci AP PRK 2008